Adaptační program

Se začátkem školního roku přicházejí do mateřské školy nové děti. Některé tuto změnu snášejí snadno, jiným přináší adaptace na nové prostředí velké problémy. Některé dítě si lehce zvykne na školku, učitelku i kolektiv, jiné každé ráno pláče a nechce se rozloučit s maminkou nebo tatínkem. Cílem je pomoci dítěti adaptovat se, seznámit je s novým prostředím, základními pravidly chování, režimem dne. Adaptační program přispívá k získávání schopnosti pochopit základní požadavky na chování v mateřské škole, rozvíjí schopnosti důležité pro navazování vztahu k druhým dětem.

V naší mateřské škole je obvyklé, že první týden rodiče děti vyzvedávají po obědě a že žádné z nich nezůstává do odpoledne. Pro dítě je obrovskou zátěží už jen dopolední pobyt v neznámém prostředí. Prvních týden také dovolujeme rodičům zůstávat s dětmi v mateřské škole do dopolední svačiny. Vzdělávací činnosti to nijak  nenarušuje, protože jsou zpočátku zaměřeny právě na adaptaci. Rodiče sami v průběhu adaptačního období odcházejí, pokud vidí, že jejich dítě pobyt v novém kolektivu a prostředí zvládá. Je to služba nejen dětem, ale také rodičům, kteří v mnoha případech zvládají pobyt svého potomka v mateřské škole daleko hůře než děti. Velice důležité je neustále ujišťovat dítě, že si pro něho rodiče určitě přijdou. Dítě toto potřebuje slyšet, pro něj je tato informace velice zásadní.  Děti v tomto adaptačním období jsou velice přecitlivělé a vyžadují pozornost dospělého. Pokud dítě má potřebu vzít do náručí, vyjdeme mu vstříc. Děti se tím zklidní, cítí bezpečně – a to je věc, o kterou nám všem jde především – bezpečné a podnětné prostředí. V případě neustávajícího pláče je vhodné dítě zabavit nějakou aktivitou, aby nemělo čas myslet na trauma z nepřítomnosti matky či otce. Co se týče vzdělávacích činností, praktikujeme zpočátku více spontánní a neřízené aktivity, později je kombinujeme s činnostmi řízenými (především dramatickými a pohybovými).

Desatero pro snadnější adaptaci dítěte:

1. Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je, co se tam bude dít, jaké ho čekají radosti, ale že se mohou vyskytnout i těžkosti. Vyhněte se negativním popisům, jako „tam tě naučí poslouchat“, „tam se s tebou nikdo dohadovat nebude“.
2. Zvykejte dítě na odloučení. Při odchodu dítěti s jistotou řekněte, že odcházíte, ale také ho ujistěte, že se vrátíte.
3. Veďte dítě k samostatnosti zvláště v hygieně, oblékání a jídle. Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že je jediné, které neumí dojít na záchod nebo obléknout kalhoty.
4. Ujistěte ho, že mu věříte, že nástup do školky zvládne a nikdy školkou nevyhrožujte. Dítě nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest.
5. Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat, ale neodcházejte narychlo nebo ve vzteku.
6. Dejte dítěti s sebou něco důvěrného. K překonání zábran z nového prostředí pomůže drobnost, která připomíná domov.
7. Plňte své sliby, říkejte dětem pouze pravdu. Dítě lépe snáší větší zátěž než nejistotu.
8. Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Platí tu, že zbavit se své úzkosti znamená zbavit dítě jeho úzkosti.
9. Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů, ale přidá se i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane.
10. O možnostech adaptace dítěte si promluvte s učitelkou. Příliš dlouhý pobyt s dítětem ve školce nebo dlouhé loučení nebývá tím správným krokem. Dítě ale musí být ubezpečeno v tom, že je máte rádi, i když jste je dali do školky.